Výrobky z ručně rytého křišťálu jsou zhmotněním úžasného umu, který přináší různé obrazové motivy do nejčistšího křišťálu. Kombinace vysoké řemeslné úrovně rytce, brusiče, foukače skla a designéra, je rozhodujícím faktorem pro toto umění, které nezná limity a dokáže tak vytvořit fascinující obrazy na olovnatém křišťálu se stejným detailem jako například klasické obrazy. 

Rytí je další mechanický proces zpracování skla, který je svou technikou velmi podobný broušení skla, ale namísto brusných kotoučů se užívají malé vertikálně postavené kotoučky, na něž se přivádí voda a popřípadě brusivo. Hrubost ryté plochy se může měnit na základě tvrdosti brusiva nebo velikosti kotouče. Technika rytí má tři základní varianty. Nejsložitější je rytina plastická, buď do hloubky (rytina negativní) nebo do prostoru (rytina reliéfní). Tato starobylá technika má kořeny v antickém Římě, kde se dekorovaly rytím a řezáním polodrahokamy, tzv. gemy. Zpočátku se rylo ploché sklo, postupně i duté. Přidávaly se i kresby a ornamenty. Dnes se také používá u skleněných plastik. Rytiny jsou pokládány za jedny vůbec z nejpracnějších technik, pomocí nichž lze detailně znázorňovat různé motivy ať už figurální, či zoomorfní. Rytina může být: 1. Plastická, nazývaná též technikou řezání, původně křišťálu. 2. Lineární, náročná na přesnost, je používána také pro písmo. 3. Klouzavá, dnes nejpoužívanější. Využívá elektritových kotoučků. 4. Slešťovaná, používaná k docílení barevných přechodů u lazury. 5. Mědirytina představuje rytí volným brusivem nanášeným na měděný kotouček pomocí smáčecí kapaliny (olej, petrolej). 6. Ruční rytí diamantem nebo diamantovým hrotem.

 

Jaký je rozdíl mezi technikou broušení a rytí skla?

Jaký je rozdíl mezi technikou broušení a rytí skla?

Broušení skla:

Broušení skla bohatým dekorem je tradiční rukodělná technika dekorativního zušlechťování skla. Výbrusem se zdobí zejména vázy, mísy, ploché podnosy, karafy, lahve, košíky, stolní nápojové sklo a další tvary praktického využití.

Rytí skla:

Jde prakticky o řezání do povrchu skleněného předmětu. Z odběru skla a jednotlivých řezů se skládá a "modeluje" výsledný obrázek. Stejně jako malíři štětec, sochaři dláto či grafikovi rydlo, jsou rytci nástrojem otáčející se kolečka, nejčastěji měděná, karborundová, elektritová a diamantová . Při práci rytec nanáší na jejich obvod tenkou vrstvu emulze smirkového prášku a petroleje, čistého petroleje nebo vody, čímž z nich vytvoří řezný kotouček, který dokáže odebírat tvrdou hmotu skla a zanechá na něm potřebnou matnou stopu.